"Celý den se mi honí v hlavě jedná báseň o Kábulu. Sáib Tabrízí ji napsal už v sedmnáctém století, aspoň myslím. Kdysi jsem ji znal celou nazpaměť, ale teď už si dokážu vzpomenout jen na dva verše:
Nedopočítáš se měsíců,
které na jeho střechách pableskují,
ani tisíců planoucích sluncí,
jež kábulské zdi ukrývají."
Lajla vzhlédla a uviděla, že pláče. Položila mu ruku kolem pasu. "Ach, bábá. Vrátíme se. Až tohle skončí. Vrátíme se do Kábulu, inšalláh. Uvidíš."
z knihy Tisíce planoucích sluncí, autor Khaled Hosseini
0 komentářů:
Okomentovat