Občas si takhle prohlédnu nějakého staršího člověka a napadne mě, co budu dělat, až zestárnu já. Dělám v IT v bance mezi lidmi, kterým je 30-35 let. Představa, že je tam s námi někdo ve věku 50 nebo více let je, jednoduše řečeno, nepředstavitelná.
Nabízí se možnost, že možná všichni budeme stárnout společně s firmou, kde děláme, ale myslím, že dřív nebo později nás někdo vyfakuje.
Proto mě dneska napadlo, kdy půjdu do důchodu já. Na kalkulačce (http://www.penize.cz/kalkulacky/duchodova-kalkulacka) jsem si spočítal, že to bude někdy v roce 2043, tedy když budu mít 67 let! Přiznejme si, že to je věk, ve kterém teď nejsou ani mí rodiče, kteří už ale v důchodu jsou.
Takže moje představa je, že budu makat až do vysokého věku. Kdoví, v jakém budu zdravotním stavu či v jaké mentální kondici.
Strategie je tedy jasná - dělat finanční zásoby, doplácet hypotéky a spořit na důchod. Státní úředníci, pokud to někomu nedošlo, nám totiž říkají - stát se o nikoho starého nepostará a je to na nás, jak nám na stáří bude.
V ideálním případě si myslím, že člověk, rodina, musí mít byt, ve kterém žije, který už není zatížený hypotékou a ještě jeden byt, který pronajímá + k tomu alespoň mega v hotovosti (při současných cenách). Nebudeme si mazat med kolem pusy, až přestaneme pracovat, chvilku budeme pobírat nějakou podporu, ale ve finále půjdem na sociálku a budeme rádi, jestli za nás stát zaplatí alespoň sociální a zdravotní pojištění.
Takže vzhůru do dalších let a každý ať se postará, jak dokáže!
0 komentářů:
Okomentovat