Dnes jsem se rozhodl popsat svůj poslední půlmaraton, na který jsem se rozhodl jít někdy v červnu 2012. Většinou to u mě funguje tak, že se po předchozím půlmaratonu nadchnu, a objednám si další. V tomto případě se tedy myšlenka zrodila někdy v červnu, kdy jsem doběhl půlmaraton v Olomouci, na který jsem se přihlásil po půlmaratonu v Praze.
Ale pěkně po pořádku. Týden před půlmaratonem jsem měl dovolenou v chorvatsku, kde mám už vyhlídnutou asi 9 km trasu na běhání. Několik dní jsem tam tedy intenzivně trénoval, ale asi 4 dny před půlmaratonem jsem s běháním přestal. Mám totiž zkušenost, že pokud si dám několik dní oraz, běžím pak rychleji.
Takže 16.9.2012 jsem ráno vstal a vydal se do Ústí nad Labem. Původně jsem myslel, že je to z Prahy daleko, ale ve finále je to něco pod 100 km. Cesta byla pěkná, pro nás moraváky i docela zajímavá, protože ty sopečné kopce nejsou nikde jinde vidět.
Asi po hodině jízdy jsem tedy dorazil do Ústí. Docela pěkné město, ale od první chvíle příjezdu do města mě poněkud zarazil smrad, až poté jsem si vybavil, že součástí běhu půlmaratonu je i exkluzivní průběh místní chemičkou, takže mi začalo svítat.
Takže jsem byl ve městě - nikde žádné značky, žádné informace, proto jsem nastartoval navigaci a chytil se nějakého auta s pražskou značkou, kde seděly dvě holky, které vypadaly, jakože jedou někam sportovat. Ty ovšem zajely k pumpě, takže jsem pokračoval sám, a po chvíli dojel k zátarasům a přihlížejícím policistům, takže jsem byl asi na místě. Parkoviště nikde, informace nikde. Takže jsem se svým, v tuto chvíli bohužel, velkým autem zahučel do nějaké vedlejší uličky, kde se už hromadili parkující běžci. Nakonec parkovali tak prasácky, že jsem odjel a auto nechal někde u pumpy, a vyrazil lážo plážo hledat, kde je registrace. Tu jsem našel po chvíli, po průchodu nějakým tunelem pod nádražím, kde byla hrozná tma a spousta odpadků, překvapivě tím tunelem chodila spousta lidí. Já jsem raději opatrně našlapoval, protože jsem pod podrážkami očekával jehly od stříkaček feťáků.
Ale z tunelu hrůzy jsem se ocitl asi 800 metrů od náměstí, kde byla registrace. Zkrátím to - nikde žádný ukazatel, takže jsem stál v blbé frontě, dokud jsem si nevšiml, že ta asi 300m dlouhá fronta, která se neustále prodlužovala, je pro mě ta správná... zkrátím to ještě víc - můj luxusní čas v předstihu se po čekání ve frontě smrskl na úprk k autu, převlečení do běhacího oblečení a ještě rychlejší úprk na start. Jak to udělalo těch několik stovek lidí, kteří stáli za mnou, to netuším.
Nakonec jsem dorazil na start, tam už je to klasika, kopie ostatních závodů série Run Czech dot com. Kóje, písmena podle označení na startovním čísle, rozběhávání, očekávání a start za hudby Mé vlasti. To jen tuším, protože jsem měl sluchátka, ale podle nějakého záznamu na youtube to asi tak bylo.
Běžíme, běžíme, lidi nadšení, běžecký dav se pohybuje rychlostí cca 11.5 km/h, což pro většinu běžců není úplně normální rychlost. Já běžím samozřejmě s nimi, díky letnímu počasí jsem zvolil kombinaci trenek a trika s krátkým rukávem (moje kombinace s názvem Červená karkulka Asics), k tomu módní doplněk ve znamení nápotníku Wilson (prostě taková ta věc na ruku, kterou nosí tenisti). Po asi 5 kilometrech jsem zjistil, že je mi pod tím nápotníkem šílené vedro, takže putoval do kapsy. Nápotníkové fiasko a to jsem o nich tak dlouho snil...
Takže už jen v rychlosti, budu pokračovat v bodech :)
- běžím, běžím
- smrad je stále horší, dokonce cítím i pot spoluběžců, zvedá se mi kufr
- vtipné probíhání chemičkou, smrad je daleko intenzivnější, mezi diváky hledám místo, kam půjdu hodit tyčku
- je mi blbě i z tyčinky, kterou jsem snědl před vyběhnutím
- raději ani neuvažuju o tom, že si dám energetický gel. Při představě jeho chuti v kombinaci se smradem uvažuji o tom, jaké by to bylo hodit tyčku přímo na trati
- probíháme okolo policie, jak asistuje Ústeckým romům, resp. nějaké paní, která něčím udeřila do obličeje nějakého pána zrovna ve chvíli, kdy jsem probíhal kolem ... inu Ústí :)
- drobná poznámka k trati - všechno v pohodě, jen se to celé běželo dvakrát, stejně jako v Olomouci ... mě spíš vyhovuje Pražský model dlouhé trati
Konec - cílový čas 2:10... Je to špatné, chtěl jsem to dát pod 2h, ale nevyšlo to. Jestli to bylo tím, že mi bylo špatně nebo na to nemám, to nevím, ale prostě jsem to nedal a zkusím to příště. Mimochodem, asi v Drážďanech, ještě letos.
Celkový dojem po 14 dnech - jo, bylo to dobré. Sice to bylo horší než v jiných městech, ale stále to bylo dobré, příští rok asi pojedu znovu :)
0 komentářů:
Okomentovat