sobota 20. dubna 2013

Vídeňský maraton 2013 aneb zuřivá Gertrůda a její dálniční známka

Sice už jsem sem dlouho nic nenapsal, ale den se sešel se dnem a já mám opět nutkání zjistit, jestli se dá zvednout návštěvnost blogu usilovným psaním.

Takže - téma Vídeňský maraton - zkráceně VCM, je akce, která se, překvapivě, koná ve Vídni, v Rakousku a to zhruba v dubnu. Docela nešťastně to letos vyšlo zrovna na týden po Pražském půlmaratonu, takže ti nepřipravení z nás, mezi které se počítám i já, měli zavařeno. Nicméně asi se hodí říct, že takových lidí není příliš mnoho, kteří by trávili svůj čas běháním v hlavních evropských městech.

Ale pěkně od začátku - někdy v listopadu minulého roku jsme se dohodli s kámošem, že bychom to mohli vyzkoušet, asi poté, co jsem mu sdělil svoje nadšení z půlmaratonu v Drážďanech. Takže jsme se přihlásili, na půlmaraton to stálo asi 59 Euro, a na maraton, kam se hlásil kolega, asi 80 nebo 90. Žádná láce, ale žijeme jen jednou. Splatno ihned, kartou, možnost převodu, ale nevím, kdo by se do toho pouštěl. Stránky vídeňského půlmaratonu jsou v němčině, angličtině a tuším i v polštině, nehrozí tedy informační embargo jako v případě půlmaratonu v Drážďanech.

Takže bylo zaplaceno, oddechli jsme si a někdy v únoru zaregistrovali hotel přes booking.com. Proč hotel? Inu - poté, co jsme zaplatili registraci, nám přišel konfirmační mail, ve kterém bylo dole napsáno, že startovní pekidž nelze vyzvednout v den běhu, ale nejpozději den předtím. Ha, to tedy znamená, že k oněm 60 Éčkám je nutno připočíst ještě další bakšiš pro hoteliéry. Ale protože už bylo zaplaceno a refund je věc nevyzpytatelná, šli jsme do toho. Takže booking.com, Vienna, not shared toilet, not for backpackers, parking for my superBéééčko atd... 59 E, hotel Altman, asi 10 km od výdeje startovních čísel, docela blízko, takže jsem to objednal. Platba, faktura, 59 E, two people, price for room ... ověřeno, fakt to takhle bylo ... prostě jsme se vyspali v docela dobrým hotýlku za 6 stovek, wifi, parkovačka, snídaně, kterou jsme nevyužili, koupelna ... nevím, nevím, ale tohle bysme asi v praze nesehnali...

Registrace - zastavili jsme nostalgicky na Mexiko Platz, kam jsme s drahým tatínkem jezdili po revoluci a pašovali odtamtud žvýkačky a zapalovače, našli místo, kde se vydávaly věci ke startu - v podstatě jen číslo, letáky a podobné kraviny - pozor - na ne-českých maratonech je nutno obstarat i čip - v tomto případě za zálohu 10 E, vrátí vám 7 ... z čehož plyne půjčení čipu za kilo... A jinak tam byla spousta atrakcí typu hervis mobilní obchod - kámoš si koupil běžecké boty Assics za 50E, asi dobrá cena, nicméně moje nekoordinovanost mi zcela zabraňuje sladit plánování půlmaratonu v cizím městě společně s nákupem bot, já jsem si tedy nic nekoupil. Jen jsem pumpnul jeden stánek o dva banány a jedno jablko zdarma.

Pocitově - spousta čechů, slováků, poláků a maďarů. Maratonská turistika zřejmě jen kvete.

Takže sedíme na hotelu, studujeme propozice, doporučení na public transport, káru tedy necháme někde na stanici U bahn nebo co to je. Tady bych rád zdůraznil, že pro nás pražáky zvyklé na jedno metro je vídeň protkaná důmyslným systémem Uček, bahnů, ve kterých jsem se úplně ztratil, ještěže jsem tam nebyl sám. Nakonec jsme něco našli a spokojeně usnuli.

V 6 budíček, namazat nohy, vyčistit zuby, oblečení, opuštění pokoje, auto necháváme přímo na ulici a utíkáme na U1 (nebo U2, fakt nevím). Lidi jsou ochotní, radí nám, dokonce frajer z kukaně v metru vyleze, aby nám ukázal, jak se platí v automatu na lístky (mimochodem - 2E). Sedíme v metru, vedle nás vídeňačka, děláme si oplzlé ftípky spoléhajíc na to, že nám nikdo nerozumí. Když jsme zastávku předtím, než jsme chtěli vystoupit, elegantní vídeňačka nás plynoulou češtinou upozorní, že jestli jdem běhat, musíme vystoupit už teď. haha, vtipné

Jsme na místě - klasika - lidi sportovci, focení, ajfouny, samsungy, kočičky s dokonalýma postavama, vytrénovaní týpci, mezi nimi se proplétám já se svým kámošem a hledáme záchody na poslední kakání. Následně hledáme šatny, oproti bězným zvyklostem jsou v kamionech, ale přehledně označené startovními čísly, to vše protože start je jinde než cíl, tak aby to mohli převézt. Sedíme, fotíme, banán, energy gel, rozcvičovačka a čůrání. Všude spousta lidí, dobrá nálada a krásná modrá obloha.

Asi 40 minut před startem, tzn. v 8:20 (ano, startovalo se v 9), se rozdělujeme, kámoš jde do maratonské sekce, já do půlmaratonské. Překvapením je balená malá voda zdarma k neomezené konzumaci. Já jsem s tím nepočítal, mám svou, nedá se nic dělat. Stojím v kóji, poslouchám hudbu a občas něco vyfotím, občas se zaposlouchám do řeči lidí okolo a zjišťuju, že každý kolem mě pochází z jiného státu. Lidi jsou blázni, ale je to pěkný :)

9:00 start, hrají různé rakouské hity, například Vídeňský valčík a pán vedle mě převlečený do slušivého oblečku pixly na léky se dává do tance se svojí běžeckou partnerkou. No, dneska to asi bude zábava. Trošku mě vyděsí neuvěřitelný počet lidí před námi, škoda, že jsem toho hada nevyfotil ... úchvatné ... zvlášť, když začátek běžíme po mostě, nejdřív do kopce a pak z kopce, takže je to pěkně vidět. Stydím se, vyfotím to příště.

Takže běžíme, běžíme, toto už všichni známe, nepřestřelit start, ale neběžet příliš pomalu, ono je to stejně jedno, protože dav vás táhne konstantní rychlostí. I když přiznám, že jsem docela dost lidí předbíhal.

Už toho píšu docela dost, takže v rychlosti, aby mě to moc nenudilo :) ... občerstvovačky co 5 km, nejdřív jen voda, pak se k tomu přidávala i voda v podobě “modrého sráče”, což byl nějakej energy drink, úplně nakonec i kousky banánů. Do toho energetické gely, prostě mi bylo na blití. Ale ten modrej sráč byl asi nejlepší, tuším, že to byl Powerade, asi si ho začnu kupovat.

No moje pocity - tragédie - bolavá noha z nových Assicsů, jiný půlmaraton před týdnem, trápení, bolest, špatný čas, ale jinak nádhera, kvůli tomu to dělám :) Krásné prostředí, příjemní lidi, hudba, běh, stojí to zato.

Takže jsem doběhl do cíle, vyfasoval nějaké vody a slušivý pytlík s banánem a 2 flaškami jiné vody, mrsknul svým novým iphonem o vídenské nádvoří a udělal si památku v podobě vrypu, fotečky a čekání na kámoše, až doběhne maraton.

Jediná výtka - chlapi, piště sakra, kde se odevzdávají ty čipy - já jsem tam lítal jak trotl, než jsem přišel na to, že jsou to ty modré krabice s nápisem Chip return. Ptal jsem se asi 10 lidí a nikdo nevěděl.

Takže kámoš doběhl, kupujeme 3x sachr á 4.5 E, U bahn, kára, navigace přes brno, mc donald s česky mluvící obsluhou, jedem D1, kafe, Praha.

Nádhernej výlet :) doporučuju všem, ani to nebylo moc drahé, odhaduju tak 1500 Kč.

0 komentářů:

hledej.me » Tykač

Google
 

počet návštěv blogu za posledních 7 dní

Oblíbené příspěvky

hledej.me